Zdravím všechny kamarády a přátele z Čech a Slovenska, kteří stejně jako já zasvětili svůj život výjimečné značce SAAB. Již od svých čtyř let jsem měl to štěstí, že jsem mohl sedávat na zadním sedadle SAABU 95 V4 ročníku 1969. Byl a je to první SAAB v naší rodině, naštěstí ne poslední J. V průběhu let a dospívání jsem pochopil, že SAAB není obyčejná značka a začal jsem sbírat informace a podklady o historii této značky u nás v Československu.
Věřte, že sehnat zajímavé informace a materiály nebo dokonce získat kontakt na někoho, kdo se okolo SAABu v 60. a 70. letech u nás pohyboval, nebylo pro cca 20 letého kluka žádná legrace a nebylo to vždy jednoduché. Jsem ovšem rád, že mě i některé nezdary neodradily a vytrval jsem. Díky tomu jsem se setkal s řadou výjimečných, zajímavých a důležitých lidí, kteří tvořili pilíře SAABovství u nás. Převážně se jedná o členy kolektivu SAAB servisu a prodejny v Praze. Vážení pánové jako Zdeněk Mašita, František Bukovský, Zděněk Fritsch, Pavel Kudrna, Theodor Pištěk či Gene Deitch, těm patří největší poděkování za to, co o historii SAABu v Československu vím. Záměrně jsem ve výčtu osobností opomněl jedno jméno, nejen proto, že jsem neměl bohužel možnost se s tímto člověkem osobně setkat, ale hlavně proto, že převyšuje všechny ostatní. Není to nikdo jiný než Mistr volantu Zdeněk Treybal, kterému patří největší dík za to, že se do východního bloku začaly na začátku 60. let dovážet vozy značky SAAB.
Celé to začalo kamarádstvím mezi Zdeňkem Treybalem a americkým režisérem animovaného filmu Genem Deitchem, který přijel na přelomu 50. a 60. let pracovně do Prahy. Jak mi sám vyprávěl, byl to pro něho velký šok, nastoupit v New Yorku do letadla a vystoupit ,,někde“ v Evropě. Gene Deitch měl ovšem oproti našinci výhodu, jako cizí státní příslušník si mohl pořídit vůz jakékoliv značky. Pan Deitch si ovšem i přes tuto výhodu objednal Fiat 600. Naštěstí se do věci vložil přítel a kamarád pan Treybal. Díky tomu se stornovala objednávka Fiatu a Zdeněk Treybal objednal panu Deitchovi první oficiálně dovezený SAAB 96. Celý příběh tohoto vozu, který byl velmi důležitý pro propagaci značky a přesvědčení papalášů, aby uvolnili dovoz těchto vozů do Československa, naleznete na tomto odkazu https://genedeitchcredits.com/roll-the-credits/47-zdenek-treybal/ .
Rád bych se s Vámi podělil o radost, která mě potkala.
Je tomu již opravdu mnoho let nazpět, kdy jsem listoval a pročítal tátovi staré Světy motorů z 60. let, dychtivě hledajíc články, fotky a informace o vozech SAAB. Každý, byť i nekvalitní černobílý obrázek devadesátšestky byl pro mě odměnou za čas strávený listováním. Dodnes si pamatuji, jak mě až bolely prsty z otáčení stránek. A právě při této ,,detektivní“ práci, jsem narazil na jméno Zdeněk Treybal a jeho závodní dvoutaktní devadeátšestku s SPZ AB 23 96. Tehdy mě naplno uchvátil výraz malého vozu proudnicového tvaru. Přední maska, která ladně přechází do přední kapoty a toto celé je z jednoho kusu plechu…bylo to pro mě jasné, tohle auto musím jednou mít. A roky plynuly. Dvoutaktních SAABů bylo opravdu málo a žádný ke koupi. Byl jsem proto velmi rád za 96 V4 1969 provedení de luxe. Mým snem ovšem nadále zůstávala první generace s chladičem za motorem. Trošku svoje vyprávění urychlím J, díky mému odhodlání, náhodě a obrovskému kusu štěstí se mi opravdu podařilo několik dvoutaktních SAABů získat. Ovšem celé toto vyprávění je kvůli jednomu konkrétnímu…ano, je to zmiňovaný vůz po panu Zdeňku Treybalovi, který má za sebou mnoho závodních úspěchů. Celých třicet let odpočíval a chátral ve vlhké garáži nedaleko Prahy, než se před dvěma měsíci jeho kola dala opět do pohybu.
…byly to nervy než se vrata otevřela
Bohužel od roku 1961, kdy byl vystaven na Brněnském veletrhu, kde jej zakoupil Zdeněk Treybal, vystřídal mnoho majitelů, což se na jeho stavu velmi podepsalo. I přesto je na voze patrno několik zajímavých detailů, např.: nápravy, přístrojová deska, sedadlo spolujezdce z provedení SPORT. Bohužel se k vozu nedochoval závodní motor s odděleným mazáním a třemi karburátory. Přítomnost této úpravy pouze napovídá nádržka na olej pro oddělené mazání. Tyto závodní úpravy si na voze udělal pan Treybal, protože na veletrh v roce 1961 se vůz přivezl jako standardní provedení společně s dalšími dvěma vozy. Nejde také nezmínit, že je SAAB stále na platných dokladech i s původním velkým TP (taková třešnička na dortu J).
Mám před sebou dlouhou cestu, abych uvedl vůz do stavu a podoby v jaké například startoval v roce 1963 na Rallye Vltava. Cesta to nebude jednoduchá už jen proto, že chybí spousta důležitých součástí vozu, a také proto, že vůz vystřídal mnoho majitelů, kteří se na něm řádně vydováděli.
Proto bych Vás chtěl také požádat o pomoc při skládání střípků historie tohoto výjimečného vozu. I dobová fotografie nebo vzpomínka může posunout renovaci a úsilí o notný kus dopředu.
Doufám, že tento článek potěšil Vaší SAABskou duši a upřímně přeji každému, kdo má rád tuhle výjimečnou značku, aby našel svůj sen někde ve stodole, garáži či na zahradě, bez ohledu na to, jestli je to 92,93,95,96,97,99,90,900,9000,9-3 nebo 9-5, protože… zázraky se dějí.
David Syrový
