Výlet za plechovým dobrodružstvím

Tak jak bývají nervózní sáňky před zimou, tak tak i bývá nervózní náš nejmenovaný člen Dovozca, pokud nedovezl ze severu posledni dobou (rozuměj max 3 měsíce) nějakou haraburdu… . Takže slovo dalo slovo a už se objednávaly letenky do Malmö, protože jsme měli v SWE odložený „zapomenutý“ jeden parádní kousek. Teda, aspoň jsme si to mysleli, že je jen jeden..
Pár dní před ostrým startem jsme se dozvěděli, že to bude jako s pivem, kde se taky doma říká: „jdu na jedno…“, to druhé pivo znamenalo 9-3TTiD Vector s aem, auto brzy dostalo „odbornou“ přezdívku TwinTurbo. Ale nebyl by to spávný dovozca Dovozca, kdyby neměl v rukávu další karty. Po tom co jsme se dozveděli, že jdeme ještě kuknout Renault Clio RS, jsme začali tušit, že možná vyvstane náš starý známý problém: hodně SAABu, málo šoférú… . To proto, jelikož po cestě nazpět jsme měli ještě obmrknout jednu 99 a co kdyby byla fakt pěkná? :). Ale vraťme se na začátek naší cesty..
Protože jsme měli v merku příliš aut, vzal Dovozca i svého tatka, takže jsme nakonec letěli do Švédska 4, ale tatko cestoval do Benátek severu jiným letadlem pro TwinTurbo, hodinu po našem startu do Malmö. Po příletu do Švédska se naše skupina Švédska trojka vydala k Body Builderovi pro svalnaté RS. Cesta autobusem, který řídil Oťák byla vskutku zábavná! Bilance? Skoro sraženi 2 cyklisté, 1x téměř nabourané BMW Z3, které kdyby neuhlo, tak by to nebylo skoro, párkrát vyskočení na patník v zatáčce, atd. Zlatí slovenští šoféři :). Ale zpět k autu…, bazarníci vypadaji asi skoro všude stejně, typ výpalník nás vlastně ani nepřekvapil. Samotné auto vypadalo pěkně, motor šlapal, jako švýcarské hodinky, jen stav kilometrú neodpovídal tomu co bylo reklamováno. Takže bylo jasně že švédúm ukradneme jen SAABy, Renaulty si múžou nechat. Potom jsme se vydali pro zlatý hřeb večeru, jímž byla 900 atmosféra z roku 1987, ale podržte se…….., s pouhými 94 000km. Dovozca už auto viděl při své poslední expedici, ale my ostatní jsme se na něj patřičně těšili, protože už jen podle fotek to vypadalo na slušný kousek v krásném púvodním stavu. Do Ängelholmu jsme dorazili těsně před soumrakem, auto bylo zaparkováno před klasickým švédským domkem, takže už první dojem byl výborný :).

SAAB měl krásný bledě modrý lak, ve stejném odstínu rovněž provedený interiér a za čelním sklem nalepenou rozkvetlou květinu. Ta nám připomínala rozkvetlou bukvici, takže přezdívka byla jasná – Bukvica! Celkový stav vozu rozhodně odpovídal kilometrúm, no prostě paráda.
Auto bylo zaplaceno, takže jsme brzy vyrazili na sever, čekala nás cesta ještě cca 500km. Jako první jsme zamířili dofoukat pneu a natankovat..a hurá do Karlstadu, kde jsme měli zamluvené spaní v našem oblibeném kempu u největšího jezera Švédska. Cesta to byla výživná, Bukvica si tiše předla a my si užívali místy (skoro furt) takovou mlhu, že by se dala krájet. Dorazili jsme po púlnoci a před zalehnutím jsme ještě museli nového člena trošku zapít, aby nerezavěl. Ráno jsme se vzbudili do nádherného rána a vyrazili nedaleko do švédskeho SAAB clubu, kde jsme měli odloženo spousty náhradních dílú (mimo jiné chybějící puklici na Bukvicu) a taky sraz se zakoupenou 9-3TTiD.

V clubu jsme se trošku zdrželi, protože měli v hale nové zářivky a jeden bludný Holanďan v 9-5Aero na LPG, který se po cestě ze švédské rybačky stavil pro ND, dostal z toho brutálního osvětlení alergickou reakci (prý mu to skoro vydrbalo oči), že nebyl ani schopen zaplatit 2000€ za zboží, které už měl naložené v kufru. Takže když se platba povedla, tak jsme obě auta naládovali, palubovkama, diskama, žaluziema, apod. se značným zpožděním a mohli jsme vyrazit zase na jih. Po chvíli jsme zjistili, že obmrknout ješťe 99 bude nad naše síly, pokud chceme stihnou večerní trajekt do Polska, který jsme již měli rezervovaný. Alespoň jsme udělali po cestě rychle pár fotek a frčeli dále…

Cesta na trajekt byla již celkem pohodová, i když jsme stíhali jen tak tak.. Čím více jsme byli na jihu, tím méně bylo vidět na cestách SAABy. Opravdu starých aut jsme viděli skutečně málo. Jen asi 2x 96 a naopak 2 kusy „nové“ 9-5. Každopádně trajekt jsme stihli, rychle se ubytovali v kajutě a protože noc byla ještě mladá, tak po večeři jsme pokračovali v zapíjení zdraví našich plechových kamarádú. Kde jsme mimo jiné zjistili, že autopilot nemá jen letadlo, ale i loď, protože kapitán chodil pravidelně „opalovat“ polskou kobietu v podobě barmanky.
Jutro jsme se vzbudili v Polsku, kde nás ještě před vyloděním překvapil jeden asimilovaný švéd na Volvu, který uznale pokyvoval hlavou nad naším zachovalým úlovkem a vyzvídal podrobnosti o autě. V Polsku jsme se zastavili i na snídani, kde nám na benzínce bylo nabídnuto kvalitní polské palivko od Kaši, které jsme slušně odmítli, protože….., po pár km jsme přejeli do Německa a konečně jsme mohli vyzkoušet s 900 jestli všichni losi na dálnici táhnou jak mají ( a to by s polským palivkem asi šlo těžko). Saab trochu na dálnici ožil, tak že i TwinTurbo“ nestíhalo a vidělo nás často jen zezadu. Zbytek cesty už probíhal monotónně po autostrádách a pokud nepočítáme zácpy v okolí Berlína a pak i Prahy, tak jsme v poklidu dorazili domú.
A teď už jen čekáme na další letenky… 🙂